Podžánry Fantasy

Pohádky

Nejčastější podobou s níž se setkáváme jsou pohádky. Vznikly jako literární žánr v renesanční Itálii, ale vyvíjely se už od antiky. V 17. století přebrali hlavní roli „pohádkářů“ Francouzi a jejich seriózní Pohádky matky Husy, které se s oblibou předčítaly nebo vypravovaly ve vybraných Pařížských salonech. V 19. století to jsou bratři Jacob a  Wilhelm Grimmové, Hans Christian Andersen a v USA L. Frank Baum a jeho Čaroděj ze země Oz.

 
Zvířecí příběhy

Dalším odvětvím fantasy jsou „zvířecí příběhy“ o zvířatech, která se chovají jako lidé, oblékají se a jsou i stejně malicherná. Prvním počinem byly Ezopovy Bajky, Indické bajky a bajky ze starého Řecka. Pak Jonathan Swift (Gulliverovy cesty), George Orwell (Farma zvířat), Lewis Carrol (Alenka v kraji divů). Někdy jsou to příběhy vyprávěné neživým hrdinou např. hodinkami, náprstky, mincemi, které předávají příběhy dál a dál. Nelze opomenout Kiplingovy Knihy džunglí, Vítr ve vrbách aneb žabákova dobrodružství od Kennetha Grahama a nejznámější Daleká cesta za domovem od Richarda Adamse.

 
Artušovské cykly

Hlavním středověkým fantastickým tématem jsou Artušovské cykly. První se o Artušovi písemně zmiňuje Geoffrey z Monmouthu roku 1136 v díle Historia Regum Britanniae (Dějiny Britských králů). Podobně laděné byly i rytířské romány o Alexandru Velikém, o Karlu Velikém a jeho rytíři Rolandovi. Moderní a nejznámější Artušovský román je Někdejší a budoucí král od Terence Hanburyho Whitea.

 
Arabská fantastická literatura

Arabská fantastická literatura je neodmyslitelná, patří sem totiž Tisíc a jedna noc. Neobyčejně krásná dívka Šeherezád musí vyprávět svému novomanželi a králi příběhy aby ji ráno při touze po pokračování příběhu zapomněl popravit. Patří sem nejen arabské, ale i perské a indické pohádky z 10. – 14. století. Bohužel se nedochovala původní verze, jelikož si první Evropan, který je zapisoval (Antoin Galland) nějaké příběhy vymyslel sám a na staré se zapomnělo.

 
Čínská fantastická literatura

Mezi čínské příběhy překvapivě patří i příběh o Aladdínovi a kouzelné lampě. V té době byla představa o Čínské fantastice značně zkreslená – „pagody, coby a draci, fantastický kraj“  tak viděl tehdejší člověk Čínu. Nejznámější příběh je román Vyprávění o putování na západ (v překladu do češtiny Opičí král) od Wu Čcheng-ena. Rozhodně si nelze představit Čínskou literaturu bez orientálních náboženství a bojových umění, která tam nesmí chybět.

 
Příběhy o ztracených civilizacích

H. Rider Haggard byl průkopníkem nového žánru – příběhy o ztracených civilizacích byly ve 20. století velmi oblíbené. Husté džungle Afriky a Jižní Ameriky, planiny střední Asie, a polární pláně přitahovaly zájem a jitřily představivost o zapomenutých městech, ne-li civilizacích a ohromných zapomenutých pokladech. Dokládají to Haggardovy romány Ona, Doly krále Šalamouna a Allan Quatermain. Známý je také Ztracený svět od Conana Doyla a rozhodně nezapomenutelný Indiana Jones od režiséra Stevena Spielberga.

 
Humorná fantasy

Odnoží je i Humorná fantasy, která si našla své místo v literatuře už kolem roku 400 př. n. l. a potom až u Shakespeara nebo Moliéra. Humor se nachází ve vyspělejší literatuře jako forma oddechu např. Aristofanova komedie Ptáci. Lukianos ze Samosaty (ze Sýrie) svou genialitou dokázal složit dohromady starořecké komedie a Platonovy filozofie, tak vznikl útvar zvaný „lukianovský dialog.“ Napsal Pravdivé příběhy, kde je loď vynesená gejzírem až na měsíc nebo v břiše velryby. Měl určité ohlasy v Římě a pak až v renesanci např. Francoise Rabelaise – Gargantua a Pantagruel, Jonathan Swift – Gulliverovy cesty. Dnešním nejznámějším autorem humorné fantasy je Angličan Terry Pratchett a jeho cyklus Zeměplocha, která jako kruhový disk leží na hřbetech čtyř slonů, kteří stojí na zádech obří želvy plující vesmírem.

 
Sword & sorcery (meč & magie)

Dalším průkopníkem 60. let 20. století ve fantasy byl Fritz Leiber, který vymyslel název meč & magie. Jeho historie se ale začala psát o něco dřív spolu s Robertem E. Howardem a jeho romány o Barbaru Conanovi z dávné Cimmerie. Na filmovém plátně ho ztvárnil nepřekonatelně svalnatý Arnold Schwarzenegger. Tento velmi populární žánr s kratšími příběhy byl více než vhodný pro pulpové magazíny, které jen vítaly krvavé, vtipné, sexistické a všemožně hříšné příběhy s příjemně mrazivou atmosférou. Polský autor Andrzej Sapkowsi poněkud vybočil z tohoto konceptu a napsal pětidílný román o Zaklínači Geraltovi z Rivie.

 
Historická Fantasy

Nepříliš známá je historická fantasy, která zasazuje příběh do nějakého reálného historického období společně s fantastickými prvky.

 
Hrdinská Fantasy

Stěžejním žánrem je hrdinská nebo heroická fantasy. Heroický je ale celkový duch textu, jednání postav a žebříček hodnot. Označuje se také jako „vysoká“ nebo „epická“ protože velmi často přesahuje vazbu 500 stran, většinou třídílné romány. V „druhotném“ fantasy světě jsou nejdůležitější mapy pomáhající v orientaci pohybu hrdinů, slovníčky, vysvětlivky, seznamy postav a rodokmeny. Příkladem je Eddisonův Červ Ouroboros psaný archaicky nebo nejznámější dnešní fantasy román od Johna Ronalda Reuela Tolkiena Pán prstenů. Tento třídílný román s předtitulem, spíše pohádkou, Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky je bezesporu obdivuhodným dílem. „V maximálně možné míře se blíží ideálu čistého příběhu,“  ve kterém dokázal Tolkien uplatnit svůj „smysl pro prosté vyprávění, které umí být při vší jednoduchosti velkolepé a dodnes nepřekonané.“ Z dnešní fantasy sem patří i Ch. Paolini a jeho Eragon a Eldest a neodmyslitelný Harry Potter J. K. Rowlingové.