Konec začátku

Byl udýchaný, sotva lapal po dechu a opíral se o okolní stromy, ale tu chvíli nechtěl za žádnou cenu prošvihnout. Plahočil se do šeřícího se kopce. Snažil se nezastavovat, ale dech mu to nedovoloval.

Vyškrábal se až na temeno a zjistil, že už je skoro pozdě. Musel se ještě dostat až na vršek věže aby přehlédl husté koruny stromů. Z posledních sil zvedal nohy do strmých schodů a málem už lezl po čtyřech.

Nikdy by si nepomyslel, že to udělá, ale byla to poslední šance. Zítra už může být na míle daleko.

Prošel kamenným portálem a stanul na vrcholu věže z žulových balvanů a zahleděl se směrem k západu. Nebe prosvicovaly miliony paprsků zářičích jako červené zlato. K obzoru se pomalu snášel ohnivý kotouč slunce. Stihl to.

Vlhký vzduch se začínal pomalu prosycovat vůní jehličí a tlejícího listí. Po obloze se mihnul stín, zahučel daleko mezi stromy a pak se chvíli nic nedělo. Stále dýchal těžce.

Poznenáhlu se ozval jediný prastaře dunící a hrdelně hluboký hlas, který se dral mezi stromy a odrážel se do tisíců menších ozvěn, které naplňovaly celý chvějíci se les zvláštní energií. I ten vysílený muž na vrcholku věže to cítil. Už nebyl unavený, věděl že to dokáže.

Je tu přece jen pro tenhle okamžik. Ohnivý kotouč pomalu mizel za temně zelenou hradbou, když se postavil až na samý okraj věže, aby se jím nechal ozářit.

Rozpažil ruce a slastně zaklonil hlavu. Musí to udělat.

Vnímal každý paprsek slunce ,jeho teplo a nechal to dunění probíhat celým svým tělem.

Srdce mu stále silně bušilo a musel zhluboka dýchat, ale udělal to...

Z plna hrdla zakřičel na celý les. Křičel dlouze a silně a zdálo se, že neskončí dřív než zapadne slunce.

Dech mu došel o chvíli dřív a on přestal, rychle oddychoval a díval se s uspokojením na poslední paprsky jak mizí v nedohlednu. Spustil paže k tělu. Když se opět těžce nadechl, zaplavila ho vůně lesa.

Byl to nádherný okamžik. Zítřejší už bude jiný, pokud nějaký bude.

Západ byl nádherný, ale po temné noci přijdě ještě krásnější svítání, kdy všechno znovu ožívá.

 

Západ je znamením konce a je potřeba si jej užít. Úsvit se musí ale náležitě se slávou přivítat.