Hvězda

Záříš někde mezi hvězdami. Záříš tak krásně a tak nádherně a já na tebe nemůžu dosáhnout. Vím, že tam někde jsi a že čekáš právě na mě. Jsi tak krásná, a tak vzdálená. Jak na tebe mám dosáhnout?

Mám strach... strach, že tě nikdy nepoznám... strach, že se mi vyhýbáš... strach, že až tě poznám a ty poznáš mě, že tě ztratím.

Chci s tebou tančit a smát se a být jen a jen s tebou. Chci tě ctít a nikdy tě neopustit.

Vím, že tě nemůžu znát hned, ale můžu o tobě snít. Snít v bezesných nocích a hledat tě mezi hvězdami, tichými nočními kráskami, které svítí na cestu všem zamilovaným.

Třeba mi jednou jako hvězda spadneš do náruče a třeba  tě budu muset zachránit, když se na zemi ztratíš. A třeba bude všechno úplně jinak a ty budeš zachraňovat mě. Vím, že se budu cítit trapně a určitě zčervenám, ale už se na tu chvíli moc těším, protože poznám právě tebe a žádnou jinou.

Nikdy tě mezi hvězdami nepřestanu hledat, když se mi schováš jinde, ani tehdy tě nepřestanu hledat a nikdy tě neopustím a budu tě chránit před vším, co by ti chtělo ublížit, protože to nedovolím.

Vím, že se možná chovám jako blázen, ale já to tak cítím. Cítím v sobě, že někde jsi, jenom tě musím najít. Když už to občas nemůžu vydržet, něco uvnitř mi říká: "Neboj se, vydrž a všechno bude dobré. Vydrž a všechno bude tak jak má být." Věřím tomu hlasu a čekám. Čekám, kdy nastane ta správná chvíle a my budeme spolu a budu tě moci obejmout.