Jezerní drak

Nad jezerem se pomalu v prvních ranních paprscích slunce rozpouštěl nízký opar mlhy. Trhal se na kusy, až nad hladinou zbylo jen pár nízkých roztažených obláčků. Sluneční paprsky pomalu pronikaly skrz křišťálovou vodní hladinu a odrážely se duhovými barvami na všechny strany.

Hladina byla klidná a rovná jako čerstvě vyleštěné zrcadlo, jen pod vrbami se mírně vlnila, jak ji něžně čeřily vrbové větvičky. Vzduch byl ještě čerstvě ledově studený a nad celým jezerem se nesl jemný pach tlejícího vrbového listí.

Nic nerušilo klid toho kouzelného místa, které se zatím nezačalo probouzet do slunečného rána. Nad jezerem se neslo zapovězené ticho, které se tvářilo, jako by je snad někdo vyčaroval. Brzy se to ale mělo změnit.

Uprostřed jezera byl malý ostrůvek, na kterém stála zřícenina malého kostelíku. Už neměla žádnou omítku a na odiv světu dávala jen kamenné rozpadající se zdivo.  U kostelíku stály jen dva pokroucené stromy, které strážily zborcený vchod dovnitř. Jinak byl ostrov pokrytý jen nízkou zelenou travou.

Pojednou vzkřikla sojka. Krátce, ale drásavě zvěstovala rychlou změnu. Její křik se rozlehl nad lesklou vodní hladinou a zanikl v obláčcích mlhy. Pak byl slyšet jen šustot jejích křídel, který pomalu mizel v houštinách vzdálených stromů.

Zdálo se, že ranní poklid toho místa narušil nezvaný vetřelec, ale celé jeho vystoupení nějakým magickým způsobem do krajiny jezera i okolního údolí zapadalo.

Z jezera se mezi obláčky mlhy začal nořit šupinatý čenich. Nejdřív natáhl vodní hladinu směrem nahoru, jako by byla z gumy. Jak před ním voda mizela, protrhl hladinu a dral se pořád výš. Objevily se ještěří oči kryté mžurkou, trny na temeni hlavy a konečně blanitá elegantní a svým způsobem krásná dračí křídla. Ladně pomáhala drakovi dostat se z vody na vzduch, třpytila se kapičkami stékající vody a leskla se ve slunečním světle miliony netečných šupinek.

Drak několikrát namáhavě zamával křídly a osvobodil si z vodní masy zadní nohy a nakonec i dlouhý ocas ukončený těžkým kyjem, kterým ještě vyrovnal těžiště a rozčísnul vodní hladinu, až odletěla sprcha křišťálového vějíře vody.

Z draka stále ještě stékaly kapičky průzračné vody a padaly na zvířenou hladinu jezera. Po namáhavém výstupu z vody měl pootevřenou tlamu a těžce dýchal. Srovnal se do vodorovné polohy a letěl přes ostrov pryč za jezero.