Našel jsem nit... a ta nit mě dovedla až ke klubku. Jak jsem postupně odmotával jednu smyčku za druhou, přicházely příběhy a já jsem zjistil, že jsem ve svém nitru a příběhy se kolem mne začaly honit jako hejno ptáků. Ty příběhy se jako rozverné děti těšily na světlo světa. Byly veselé, vážné, děsivé i laskavé a já jsem se ptal, které z nich jsou pravdivé a které vymyšlené, fantastické. Potom mi ale těch vymyšlených začalo být líto, a tak jsem vymyslel nový příběh s celým světem, kde by všechny moje příběhy mohly být pravdivé a kde by se cítily doma.

Takže nehledejte hranici, protože ji nenajdete. Řeknu vám jen tolik, že fantazie začíná tam, kde není poznat rozdíl mezi skutečností a fantazií. V každém červánku se skrývá zrnko fantazie, v každém šibalském úsměvu, v každém dětském zavýsknutí. Fantazie je nám blíž, než se zdá, stačí se ztišit a většinou v šumění listů a cvrlikání ptáků je její tichá píseň nejlépe slyšet.

Tak jako poutník, který dorazil na rozcestí a nezná cestu dál, stojíš i ty poutníče před vstupem do světa o němž se ti nesnilo.

Možná ti otevře oči a ty poznáš věci nevídané, možná se sem budeš vracet na cestě životem, možná se ti tu splní všechny sny na které jsi jen pomyslel a možná  že ten svět bude patřit tobě a ty tomu světu.

Najdi odvahu a rozhodni se. Ta šance a možnost tady pořád bude a stejně tak jako nezmizí sen, nezmizí ani tenhle svět dokud nedáš zapomenout. Stačí udělat první krok a uvěřit.