Kocour

 

Nad temnými korunami stromů jasně svítil dozrávající měsíc. Pod korunami se tiše plížil černý kocour. Bylo vidět, že spěchá, ale nehodlal svůj spěch přehnat.

Jak procházel zužující se soutěskou, stále víc se nořil do stínů a spolu s tím se zužovaly i břehy říčky, jejíž proud stále rychleji chvátal k vodopádu. Stromů také ubývalo a postupně mizela i křoviska, jen těsně nad vodopádem se uchytila v řečišti vrba, která svými starými větvemi kryla celý přepad vodopádu. Vodopád spadal šest sáhů hluboko a zanikal ve vodní hladině nemalého jezera.

Zastavil se až pod vrbou a otočil se směrem proti proudu. Lehce cukl pravými vousky, přimhouřil oči aby lépe zaostřil. Celou dobu za sebou cítil slídiče, ale nechtěl se nechat chytit jen tak.

"Tak si budeme hrát," promluvil lidským hlasem a zadíval se do koruny vrby......

 

Přečtěte si celou kapitolu v sekci Příběhy a úvahy - Kocour